Děti

CHATA BANÍK

Odpočinek, čistý vzduch a hlavně kopec srandy. To byly hlavní priority, se kterými jsme se vydali vstříc novým zážitkům. Ve čtvrtek odpoledne jsme se sešli v HZ, poslední kontrola potřebných věcí a hurá na trolejbus zpestřený zapomenutím baterek. Cesta hromadnou dopravou a pak vláčkem i motoráčkem se zdála býti poměrně rychlou a samotný přestup jsme zvládli bez větších újem na zdraví.

Jsme na Ostravici. Hurá. Ale to nejhorší nás teprve čekalo. V úporném vedru nás čekalo dlouhé stoupání které zvládal v pohodě jenom Sam (pes).Ale každý se dočkal a všichni jsme se dostali živí a zdraví k chatě, kde nás Peťa uklidnil, že klíče od chaty opravdu má.

Ubytování, příprava čaje, nasekání dříví, puštění vody atd. To byla hračka, když se toho chytli ti správní lidé. Pak potřebné podmínky pobytu a pak třeba něco zahrát. Což takhle pantomimu? Chytlo se to a naši prííííma vedoucí vymýšlí samé lepší ukázky ( Hledá se Nemo atd...). Hodně zábavy a mnohdy i akrobatických ukázek nás unavilo a všichni jsme šli chrupiho (spinkat, pozn. autora).

Ráno jsme se šli všichni proběhnout, abychom se pořádně probudili do slunného dne a hlavně někteří z nás aby rozlepili vůbec oči, jelikož noc byla plná smíchu a kecání. Po snídani jsme se všichni vydali na krátkou túru k hospůdce „U Zbuja“. Zatímco my jsme pomaličku šlapali nahoru, Leňa za námi rozmisťovala po cestě barevné papírky na hru, připravenou na cestu zpátky. U hospůdky jsme poseděli, zahráli si ringo a s létajícím talířem a pomalu se chystali na cestu zpátky. Sběr papírků všechny tak zaujal, že mnohdy bitvy o ně probíhaly na hranici kamarádství. Všichni ale došli na chatu bez újem na zdraví. Následoval oběd, pak odpolední klid, který každý využil k dobrání sil na odpoledne.

Sluníčko svítí a je to k nevydržení, proto přišla vhod jakákoliv hra s vodou. Naplněné balónky vodou a hry jako Vyvolávka a Přehazování z deky do deky neměly takový úspěch jako vodní válka, při které bylo úkolem zničit šerpu soupeře (toaletní papír omotaný kolem těla) a nebo samotné polévání kohokoliv kdo vám přijde pod ruku. Někteří to odnesli i položením pod proudící vodu, že Martine?

Když jsme se usušili a nechali schnout věci na sluníčku, měly děti za úkol najít podle cesty vyznačené v terénu najít poklad a tudíž i jídlo na večeři. Cestu zvládli hravě i přes malý problém, který se vyskytnul, aniž o tom vůbec někdo věděl. Ale hledání jim už tak dobře nešlo a jen díky pomoci vedoucích konečně poklad našli. Hurááá!

Po večeři jsme zahráli Pokličku, při níž úkoly vymýšleli opět naši príííma vedoucí. A tak zde byla holubička, majáček, Romeo a Julie atd.. A pak zase chrupiho.

Sobota ráno? To samé. Sluníčko nám svítí, paprsky nás hřejou a když mráčku není, tak se děti smějou. Tak nějak lze popsat nálada u rozcvičky. Snídaně, důležitá hygiena a pak hurá na Huntovačku, Ruskou schovku a pak stavění přístřešků, které se velmi podařily a některé byly hned osídleny lesními muškami. Nezdá se to, ale zabralo nám to celé dopoledne a pak očekávaný oběd. Po odpoledním klidu jsme se vydali do centra Ostravice, kde jsme se ovlažili studenými nanuky a ovlažili nohy v potoce. Bylo to velmi příjemné. Po cestě zpátky na chatu jsme zahráli Bomba, potopa, vítr a skála. Říkali to Leňa s Peťou a nevyhli se i tomu to říct při průchodu cizích lidí. Cesta nám utekla rychle a každý byl rád, když uviděl chatu.

Co teď? Všichni se ptali. Na večeři bylo v plánu posezení u táboráku, takže bylo jasné, kdo má jaké úkoly. Kluci připraví táborák a holky zase papu. Pak se v chatě rozdaly ceny za úkoly a soutěže, které jsme už absolvovali, a pak se šlo už k táboráku. Opekly se párky i brambory, užilo se spousta srandy i hrůzy, když náš Samik začal vrčet i štěkat do tmavého lesa. Všichni ale nakonec našli tu odvahu a po celkové domluvě se šlo na noční procházku. Při cestě se nepoužívaly baterky a na konci nás čekal pěkný výhled na osvětlenou Ostravici i rozzuřený jezevčík, který vypadal, že by si nás dal k večeři všechny najednou, a tak jsme se vydali zpátky. Při návratu jsme si vysvětlili noční hru Bludičky. Úkolem bylo hlavně unavit děti, ale na konci to vypadalo úplně opačně. Vedoucí byli totálně „kantáre“ a dětičky veselí, vysmátí. Po večerní hygieně jsme ulehli a brzy i usli.

Neděle. Po noční bouřce a malém sprchnutí jsme prováděli rozcvičku v mokré trávě. Takový stereotyp jako snídaně a hygiena. Pak balení, vyplnění volného času Městečkem Palermem a pomalý odchod na vlak. Cesta vlakem byla tichá a na všech bylo vidět, jak jsou unaveni i jak se těší na sprchu, pevný záchod a hlavně svoji postýlku...

Výlet to byl fyzicky celkem náročný, ale i tak jsme to zvládli bez zranění (teda kromě pádu Martina do sklepa) a snad se na chatu brzy podíváme, třeba i ve větším počtu.

                                                                                                                                                       Peťa